Dospělost

Dospělost - důležitý mezník v životě každého z nás. Každý ji vnímáme jinak a tento pojem pro nás znamená něco jiného. A jak ji vnímám vlastně já ? Přijdu si "dospělá" ?

Pro někoho znamená být dospělý, když oslaví osmnáctiny. V tomto věku má člověk spoustu nových možností - může volit, řídit, najít si práci, pít, ale většina z nás si neuvědomuje, že na nás také padá nějaká zodpovědnost.  

Přijde mi, že si některé dnešní 13 - 15leté holky myslí, že jsou strašně "dospělé", protože jsou "cool", mají kluka a nevím co ještě (upozorňuji, že toto je můj názor a Váš se samozřejmě může lišit). Svůj "báječný" život ukazují světu pomocí instagramu a díky těmto skutečnostem jsou něco víc než ti druzí.

Ale já si nemyslím, že je to o tom, o čem jsem psala v předchozích odstavcích. Jako dospělá nesu za veškerá svoje rozhodnutí zodpovědnost a vypořádávám se s jejich následky. 

Být dospělá není jen o tom, že oslavím osmnáctiny a teoreticky si můžu dělat, co chci. Není to jen o tom, že si budu užívat všech výhod, ale že taky začnu dělat něco pro svůj život. Pro mne to znamená, že se dokážu postarat sama o sebe, ale taky o ostatní. Dokážu se postarat o svoji domácnost. Mám nějaké cíle, pro které něco dělám. Mám nějaké vlastní příjmy. 

Připadám si skutečně "dospělá" ? Ne. Věkově sice ano, ale v jiných ohledech ne. Sice jsem byla volit, sice se snažím řídit (za volantem mi to není úplně nejpříjemnější, ale pomalu si k sobě nacházíme cestu), sem tam si loknu trochu vína (protože už můžu), ale dospělá si v pravém slova smyslu opravdu nepřipadám. 

A proč ? Momentálně (a určitě ještě nějakou dobu) se nedokážu sama uživit - sice mám nějaké příjmy a snažím se část výdajů (a chtěla bych víc) platit sama, ale na vlastní domácnost to v žádném případě nestačí. Co se týče vaření, tak to mě i baví - ráda něco uvařím pro celou rodinu (od jara, kdy jsem byla doma, jsem vařila skoro pořád) a co se týče domácích prací, tak se také snažím hojně vypomáhat ;) (i když by to vlastně měla být samozřejmost....).

Vlastní cíle a priority ? Ty zatím mám a snažím se pro ně něco dělat. A když nevyjdou mám záložní plán. Já jsem totiž člověk, který myslí na budoucnost (až moc přehnaně) a nedokáže si užívat přítomnost.

Ale stačí to všechno na to, abych si připadala dospělá ? Ne. Jak jsem již psala výše, jsem stále závislá na něčí pomoci, abych mohla přežít. A jako dospělá bych měla pomoc spíš dávat než ji neustále sama potřebovat (ano, každý potřebuje někdy pomoct, ale nemělo by to být v jednom kuse......).

Toto je jedna z mých úvah, ke které jsem měla potřebu se vyjádřit. Znovu Vás upozorňuji, že toto je pouze můj názor a ten Váš může být v každém ohledu jiný ;) Pokud by Vás něco zajímalo, nebojte se zeptat v komentářích nebo můžete vyplnit formulář dole :)

Clara